Kdo jiný než vedoucí ženského týmu Kač Mrázová by měla odpovídat na posezónní otázky? Pokud vás zajímá, jak hodnotí uplynulý rok, rozhodně čtěte! Pokud vás zajímá jen to, kdy 3. ligu vyhrajeme, čtěte také, protože Kač to dokázala vypočítat!
Autor: Markéta Bakičová
Kač, připomeň, s jakým cílem jsme šli do letošní sezóny.
Minimálně jsme šli do sezóny s tím, že nechceme být hůř než minulou sezónu. Samozřejmě jsme chtěli zahrát co nejlepší výsledek, přestože některé týmy z naší divize jsme vůbec neznali a tudíž jsme nevěděli, do čeho jdeme. Na druhou stranu jiné týmy známe velmi dobře. Například Spectrum. Tam jsme věděli, co můžeme čekat, ale ostatní pro nás byli novými soupeři, nová zkušenost.
Jak hodnotíš naše výkony v jednotlivých turnajích?
Výsledky nebyly dle mého mínění úplně špatné. Skoro vždy jsme skončili třetí nebo čtvrté. Když jsme třeba v základní části nezahráli úplně to, co jsme chtěli, tak pak jsme se v těch rozhodujících momentech hecli. V posledním turnaji, který jsme vyhráli, to zlepšení bylo asi nejmarkantnější. Jsem ráda, že jsme dokázali objet všechny turnaje, a že fungujeme jako tým. Tímto chci poděkovat Georgovi, který s námi jezdí a zastává koučování a píše sestavy.
Co si myslíš, že je naše nejsilnější stránka?
Podle mě stabilní hra a zkušenosti. Hrajeme pořád na stejné úrovni, není to tak, že bychom jednou zahráli úplně hrozně a jindy skvěle. Nemáme žádné velké výkyvy v zápasech. Máme pevný základ zkušenějších hráček, které jsou za ta léta vyhrané. S úplnými nováčky a holkami, které hrají dva tři roky, dotváří tým a dělají ho kompaktní.
Věřila jsi, že postoupíme do nejlepší šestky?
Na začátku asi jo. Měli jsme tam Hlubokou a to pro nás byl zprvu jednoduchý soupeř. Ale koncem sezóny, jak jsme všichni viděli, šli hodně nahoru. Bylo vidět, že hodně trénují. U Jablonce jsme nevěděli, jak hrají, ale jsou to mladé běhavé holky a ukázalo se, že tohle je jejich silná zbraň. Nám jsem ale věřila, protože jsme vyhraný tým. Někdy jsou zkušenosti prostě důležitější, než to dravé mládí.
V naší skupině byly ale výsledky po každém turnaji jak na houpačce. Kladno i Jablonec měly hodně výkonnostních rozdílů. Čím myslíš, že to bylo?
Podle mě hodně záleželo, jestli měli s sebou kvalitní nadhazovačky. Kladno ve čtvrtém turnaji, kdy se nám podařilo ho porazit, mělo hodně mladých holek a ty dělaly víc chyb než jejich stabilní jádro.
Ve finále o sedmé místo se nám podařilo (poprvé v historii) porazit Blondies. Čím myslíš, že to bylo?
Ráda bych řekla, že to bylo tím, že jsme byli skvělí, ale hlavně tam bylo vidět, že Aničku (nadhazovačka Blondies, pozn. aut.) bolela ruka a neházela to co normálně. Bylo vidět, že hází pomaleji a my měli šanci na ni pálit. Hráli jsme ale dobře a to finále pro nás byl hnací motor. Chtěli jsme vyhrát!
Co si myslíš o tomto hracím systému, kdy se celý rok hraje se stejnými soupeři?
Já jsem to hodně řešila loňskou sezónu. Mě osobně se to úplně nelíbí. Líbilo by se mi hrát každý s každým, to mi přijde lepší a zajímavější. Zkoušela jsem na svaz dát návrh nového herního systému, ale ten se bohužel letos ještě neujal a budu doufat, že třeba příští rok. Zatím mám jen odpověď od svazu, že děkují za zpracování, ale nic bližšího.
Jaké budou cíle do příští sezóny?
Můj osobní cíl je vždy si zahrát dobře, v pohodě a s radostí, mít ze hry dobrý pocit. Například poslední turnaj jsme si zorganizovali sami podle sebe, a podle mě se nám ve známém prostředí hrálo dobře. Hra nám vycházela a sebevědomí stoupalo, až se to nakonec povedlo a my dosáhli na vítězství v turnaji.
Týmový cíl bude rozhodně zahrát co nejlepší výsledek. Další cíle si ale musíme říct všichni dohromady. Říct si, co chceme. Vždy byl cíl umístit se lépe než rok předtím a vždy se to podařilo. Takže pokud se nám podaří stanovené cíle plnit i dále, pak nejpozději do šesti let vyhrajeme 3. ligu :-). A na to se už moc těším :-)!