Víte, že máme v týmu hráče, který hrál softball i na Novém Zélandu, má za sebou vítězství v Extralize, několikrát reprezentoval Českou republiku na Mistrovství Evropy a jednou dokonce na Mistrovství světa? „K softballu mě přivedl kamarád na začátku devadesátých let minulého století…“ začíná dějepisecky vyprávět. Díky své dlouhé a úspěšné kariéře je v softballovém prostředí jako doma. Ať přijede na jakýkoliv zápas, hned ho všichni zdraví a mají radost, že můžou společně zavzpomínat. Už víte? Je to přece Lukáš Holub! V rozhovoru Lukáš připomíná nejenom své dosavadní úspěchy, ale hlavně mluví o svém nynějším domovském týmu – tedy Pikes. Jak se k nám dostal, co ho baví, co ho štve, jak hodnotí letošní sezónu? To vše se samozřejmě v článku dozvíte. Ale hlavně odhalí, kdo z našich kluků má podle něj na to být v reprezentaci!
Autor: Markéta Jindřichová
Lukáši, shrň nám prosím, co máš v softballu všechno za sebou.
K softballu mě přivedl kamarád na začátku devadesátých let minulého století do oddílu Spectrum Praha. Po několikaleté pauze jsem se k softballu vrátil a dostal jsem se do týmu Charlieho Dytrta CD. Jednou se nám podařilo porazit radotínský B-tým v čele s Rosťou Hrychem (členem síně slávy) na nadhozu. Shodou okolností tam mělo trénink i áčko, které tehdy hrálo 1. ligu. Po zápase za mnou přišli, jestli bych s nimi nechtěl začít hrát. To byl tuším rok 2001. Tak jsem v Radotíně dohrál sezónu a hned v zimě odjel hrát na Nový Zéland do týmu Hutt Valley Dodgers, který vedl bývalý kouč českého národního týmu Mike Stapleton. I díky této zkušenosti se mi podařilo efektivně zařadit do základního kádru Radotína. V Radotíně jsme zažili řadu velmi úspěšných sezón, účastnili jsme se pravidelně bojů o medaile jak v lize, tak v pohárech evropských zemí. Vrcholem byl rok 2006, kdy se nám podařilo utnout hegemonii Bobrů z Chomutova a porazit je ve finále Extraligy. Díky tomu, že se mi herně dařilo, jsem měl možnost reprezentovat Českou republiku na několika mistrovstvích Evropy a jednom Mistrovství Světa. Vzhledem ke zranění, věku a rodičovským povinnostem jsem se rozhodl v roce 2015 působení v Extralize ukončit.
Co považuješ za top ve své kariéře?
Já za vrchol kariéry považuju vyhrané finále Extraligy 2006. Porazili jsme Luboše Vrbenského, nejlepšího evropského nadhazovače!
Chomutov měl úspěšnou sezónu i letos. Fandil jsi jim?
Fandil! Škoda, že se jim nepovedlo vyhrát ani jeden finálový zápas.
Co tě po pauze přivedlo k Pikes?
Chuť si znovu alespoň občas zahrát. Věděl jsem, že hrajete Interpohár a tréninkové hřiště máte kousek od domova.
A jaké to je s námi hrát? Přece jen, je to úplně jiná úroveň.
Je to zábava, jste dobrá parta lidí. Hlavně na Interpohárech to bylo fajn. Letošní 2. liga byla taky dobrá. Spousta pěkných a těsných zápasů. Jen mě štve, že mi to na hřišti nejde jako dřív 😀.
Holky a kluci u nás trénují společně, co si o tom myslíš?
Je to určitě náročnější na čas a organizaci a jsou věci, které je asi lepší trénovat odděleně. Třeba pálka na živý nadhoz. Ale jinak na tom nevidím nic špatného, základní dovednosti jsou stejné. A pokud se chce někdo výrazně zlepšovat, tak musí trénovat i individuálně.
Jak hodnotíš letošní premiéru Pikes ve 2. lize?
Velmi příjemné překvapení! Neměl jsem možnost být na všech zápasech, takže jsem nebyl u porážky budoucího vítěze. Třetí místo za Plzní a béčkem mistra ligy není špatné! Baví mě síla týmu dohánět skoro prohrané zápasy, a otáčet je v poslední směně 😀.
Čekal jsi ve 2. lize takový výsledek? Čím myslíš, že to hlavně bylo?
Moc jsem nevěděl, jak bude 2. liga vypadat, takže jsem ani neočekával nějaký výsledek. Když to hodnotím zpětně, tak bych nás předem tipnul níž.
Organizaci týmu a soupisky má na starosti Čéča a Michal. Nechají si od tebe radit?
Ne, ale já jim radit nechci! Dělají to dobře, líp bych to neuměl. Nejsem si vědom nějakých organizačních nedostatků. Ono taky řídit tým, a k tomu se soustředit na svou hru, není nic jednoduchého.
Jaké tam vidíš herní nedostatky?
Softball je hra chyb, dělá je každý. Jde o to jak často. Kdo jich udělá míň, tak vyhraje.
Kde vidíš největší příležitost ke zlepšení?
Největší rezervy jsou v útoku, tím myslím u chlapů. Jediná cesta ke zlepšení je trénink. Zkušenosti ze zápasů proti nadhazovačům jsou cenné, ale nestačí.
Jaký je tvůj nejlepší zážitek s Pikes?
Společenská akce na konci loňského roku. Vyhrál jsem hodně věcí v tombole 😀!
Je něco, co v Pikes nefunguje?
Tak pokud chceš vyhrát Extraligu…
Dobře, takže jaký je rozdíl mezi Pikes a Havlíčkovým Brodem? V tréninku? Nebo prostě počtu bývalých reprezentantů?
Ty dvě věci spolu úzce souvisí. V Pikes je několik lidí, které si dovedu představit v Extralize nebo v repre (vzhledem k jejich fyzické zdatnosti a dejme tomu talentu). Ale je to o získaných zkušenostech, podmínkách rozvoje, vlastní píli atd. To už se dá těžko dohnat. Někteří na mě ale opravdu udělali dojem, vzhledem k tomu v jakém věku začali a jak dlouho hrají.
O kom konkrétně teď mluvíš?
Tak za všechny třeba Jindra Dudek, ale je jich víc. Dál jmenovat nebudu, abych na někoho nezapomněl!
Budeš s námi hrát i další sezóny?
Určitě si rád zahraju, ale ty čtyři zápasy za víkend mi připomněly, jak už je to pro mě náročné. Hlavně vzhledem k tomu, že už nejsem schopen přípravě věnovat ani zdaleka tolik, co kdysi.