Tím, že jsme v 3. lize žen postoupili do bojů o první až šesté místo, už jsme měli splněný cíl. Pak už nezbývalo nic jiného, než si turnaj v Ostravě užít! Nenechali jsme si zkazit náladu ani tím, že se dost našich klíčových hráček nemohlo turnaje zúčastnit. Do Ostravy jsme nakonec odjeli v deseti hráčkách. Na neděli už nás bylo dokonce jen devět. „Žádný turnaj se nedá vyhrát v devíti lidech,“ shrnuje naši situaci trenér George.
Autor: Markéta Jindřichová
Rozhodnutí, že závěrečný turnaj bude v Ostravě, přišlo až na poslední chvíli. Vykoupili jsme poslední volná místa ve vlaku a narychlo sehnali ubytování. Když se ukázalo, že Maki má na nehtech v týmových barvách nápis Pikes Praha, dokoupili jsme rychle ještě laky na cestu. Barvy na vlasy a na obličej byly už jen třešničkou na dortu.
S dobrou náladou jsme nastoupili do sobotních bojů a úsměv nám z obličejů za celý den neslezl. S Kunovicemi jsme si poradili a celý zápas jsme si drželi ve vlastní režii. Výhra 12:9 nás nakopla a do dalšího zápasu proti Blondies České Budějovice jsme si věřili. Že se nám ale podaří Blondies rozdrtit 14:0, si nemohl předem myslet nikdo. „Za sobotu jsem mohl holky jenom chválit. Byl jsem vážně spokojený s jejich výkonem. Udělaly mi velkou radost,“ říká hrdě George. Dvě vítězství ve skupině nás ušetřili dalších zápasů a do neděle jsme měli klid. Volno jsme využili k nalakování nehtů a návštěvy restaurace i hospody. Spát jsme šli ale poměrně brzo, přeci jen nás čekal důležitý den. Navíc, jak říká George – Ty neděle míváte slabší :-D.
Ranní zápas proti Ostravě nás mohl posunout do finále. Věděli jsme, že porazit Arrows nebude lehké. Únava na nás už byla znát a náš počet nedovoloval žádné střídání a žádné velké změny na postech. Arrows hráli suverénně v poli i na pálce a zápas si vedli ve své režii. Nám se navíc sešlo pár chyb v poli a nedokázali jsme uhrát žádný hezký výsledek. Prohra nás posunula pouze do bojů o třetí místo. Naším soupeřem byly opět Blondies.
V tomto zápase si konečně pořádně vyzkoušela hru Eva Bobby Poupová, která byla na svém úplně prvním zápase. Míče k ní do zadního pole létaly opravdu hojně. Eva se s tím prala vážně statečně, stejně jako s pálkou. Po pár směnách ale bylo jasné, že nejhorší bude vyrovnat se s výroky rozhodčího. Nadhazovačky obou týmů začínaly být zoufalé. Trenéři se rozčilovali nebo raději odcházeli. Začala na nás působit bezmoc a my se nedokázali na zápas koncentrovat. Na chyby v poli nám dokázal soupeř dát tolik bodů, že už jsme to nedokázali zachránit. Navíc ani útok nám nefungoval, jak měl. „O tom, jak je důležitá disciplína na pálce, si říkáme pořád dokola. I tak to bohužel někdo zase nedodržel. Zápas jsme si prohráli sami. Nemůžeme se vymlouvat na rozhodčího,“ neskrývá své zklamání George.
S naší nedělní hrou nemůžeme být spokojené, celkové čtvrté místo ale bereme! Teď nás čeká zase pár měsíců v tělocvičně a už teď se těšíme na další sezónu. Už teď víme, že cíl bude stejný jako v minulých letech. Naše umístění chceme pořád zlepšovat, takže za rok už se vidíme na stupních vítězů!