Poslední letošní Interpohár, havlíčkobrodská Bečka, měl být velkolepým zakončením sezony – přihlásili jsme dva týmy a chtěli zakončit ročník 2017 úspěchem. Jenže přišel vichr z hor, turnaj se odložil o týden a z nadupané sestavy zbylo jen torzo. Přesto jsme vyrazili a nelitovali.
Do Havlíčkova Brodu nás nakonec odjelo jedenáct, 4 kluci z áčka, 4 holky a 3 béčkaři. Luxus ve srovnání s Povalečem, který měl jen tři kmenové hráče a zbytek si musel půjčovat. Právě s Povalečem (posíleným o místní mládežníky) jsme hráli první zápas a bylo to vyrovnané. Zbytečné chyby v obraně a nemastná neslaná pálka nám ale nedovolila myslet na vítězství – prohra 8:4.
Hned na to nás vyzval domácí tým Legends složený z bývalých hráčů Hrochů a také třech extraligových hvězd. Naše šance ilustruje nominace na prkno:
V 90minutovém utkání jsme samozřejmě dostali rychtu 17:2, spolu s nezkušeným nadhozem nás o lepší výsledek připravily také mraky nepochopitelných éček v obraně. I v útoku to mohlo být lepší. Jaroslav Müller si na nás nehonil triko, házel z kroku a docela nás šetřil.
Poslední sobotní utkání proti sympatickým domácím mlaďochům byl další világoš, opět 17:2. Tentokrát dostal na prkně šanci Pepa Klokan, a házel hezky. Až moc hezky. Mladí Hroši příjemné střeďáky vesele posílali do vnějšího pole a v jedné směně jsme dostali asi 12 bodů. Nedařilo se ani střídajícímu Petru Ševčíkovi, který po 4 metách zdarma přepustil místo Jindřichu Dudkovi a ten už to doházel se ctí.
To nejlepší jsme si nechali na neděli
V neděli jsme si tak jako poslední tým základní části dali odvetu proti Legendám. A tentokrát to bylo drama až do konce! Hned zkraje jsme se dokázali dvakrát prosadit a Jindřich Dudek na prkně předvedl svůj dosud nejlepší výkon kariéry. Starší pánové se na něj nechytali, pálili víceméně jen hvězdy Ondřej Dibelka a Karel Kadečka.
Pochvalu zaslouží také Petr Ševčík, který na spojce zahrál dva dvojauty a chytrým příhozem na tečovaný aut na třetí metě dokonale vyškolil právě domácí ikonu Kadečku. Když Hroši za stavu 3:3 využili smolné chyby našeho vnějšího pole a dostali se do vedení 5:3, do poslední obrany nastoupili ve formaci „čínská zeď“ a možná i díky této psychologické zbrani zlomili náš poslední odpor.
Nakonec se ukázalo, že tento statečný výkon byl definitivní tečkou za celou sezonou. Trojčlenný Povaleč, který za vydatné pomoci našich hráčů marně vzdoroval mladým Hrochům v druhém semifinále, neměl proti nám s kým nastoupit. Stejně tak se nehrálo ani finále, někteří starší pánové toho měli v mrazivých 6°C plné kecky a nemohli se dočkat topení a gauče.
Sestava Pikes (odshora zleva): Filip Skřivan, Jindřich Dudek, Petr Ševčík, Josef Klokan, Michal Čížek, Pavel Hrdina, Eva Mošovská, Lenka Nedvědová, Jitka Zdvíhalová, Eliška Bártíková).
Výsledek z posledního Interpoháru nebyl tak důležitý. Dopředu jsme totiž věděli, že celkové vítězství máme v kapse. Stejně jako v Kaceřově se ukázalo, že nadhazovačská akademie nese své ovoce. A že když nepolevíme, můžeme v příští sezoně hrát důstojnou roli na turnajích i v případě, že budeme postrádat hlavní opory z áčka.
I v oslabené sestavě jsme si parádně užili velice kvalitně zorganizovaný turnaj.. Hippos Arena (proboha, proč se to jmenuje Arena) je možná nejlepší softballový stadion v Evropě a je zážitek si na něm zahrát. Organizace šlapala na jedničku, parádní občerstvení a nakonec i cena útěchy. Díky Hroši, těšíme se na příští ročník!