Kde a jak vlastně začít? Během 3 dnů, celkem 5 zápasů (1 zápas v Pražském přeboru + víkendová 2. liga = 4 zápasy). Chtěl jsem to na pár řádků, ale prostě to nešlo, protože se toho tolik událo, že to musíte vědět.
Autor: Michal Čížek
Jenom se skládáním sestavy jsme měli veliké problémy, protože Áčkarů bylo málo (dovolená u pěti hráčů – prý nejeli spolu, ale kdo ví?), proto jsme brali výpomoc z Béčka a to ještě nám pak v sobotu přijel pomoci Tomáš Siwek a v neděli Manuel Sand. Za to moc díky borci.
Sobota – Joudrs Praha B
Při pohledu na tabulku se jednalo o soupeře ze spodku tabulky, takže to chtělo urvat dvě výhry. Ovšem za ty léta moc dobře víme, že jakékoli podcenění soupeře se nevyplácí a naopak jako Pikes často máme s papírově slabšími soupeři problémy.
První zápas (výhra 11:9)
Byla to přestřelka, a to hned od začátku. Mladí a neklidní kluci z Joudrs to tam sekali jak Baťa cvičky a hned po 2. směně jsme prohrávali 6:1. Nadhazoval náš Pavel Hrdina a Joudrsáci se do jeho balónů opírali moc pěkně. My jsme se ovšem nenechali rozhodit, protože jsme sami moc dobře věděli, že např. prohrávat i v poslední směně o 4 body není problém a že to postupně otočíme. Jak se říká – povolit a přitáhnout.
Od třetí směny nastoupila naše posila Síwa na nadhoz a v průběhu zápasu jsme to už přesypali na naši stranu. Dařilo se nám na pálce a hlavně i v poli. Je pravda, že někteří jedinci si za zápas dokázali ušvihat tzv. sněhuláka (3 x SO), ale ostatním to šlo a v tom je krása kolektivního sportu.
Hodně napínavé to pak bylo v dohrávce 7. směny, kde jsme měli dostatečný polštář asi 5 bodů, ale jedna chybka na spojce, jeden hit a bylo to vlastně pěkný drama. Naštěstí s dobrým koncem pro nás.
Druhý zápas (výhra 9:5)
Od začátku zápasu nastoupil Pepa Klokan na nadhoz a tenhle kluk tzv. roste každým zápasem nahoru a nahoru. Hned od druhé směny jsme měli zápas pevně pod kontrolou, a když už se soupeř chystal nadechovat k protiútoku, tak jsme v 6. inningu postavili na nadhoz opět Síwu a úspěšně to dotáhli do výhry.
Za zmínku stojí, že v páté směně, v obraně se nám povedl zahrát v jedné rozehře dvojitý rundown. Na jejím začátku byl prvometař Síwa, který chytil odpal po zemi a místo jasného autu na své první metě hrál domů na běžce, který se utrhl z trojky. Následně jsme vyndali i druhého běžce, který trochu zaspal (kochal se) u druhé mety.
V řeči čísel (v zápise): 3 – 2 – 5 – 3 – out – 3 – 4 – out
3 = Síwa; 2 = Luboš J.; 5 = Svači; 4 = Čéča
Neděle – Slavia VŠ Plzeň
Ruku na srdce. Věděli jsme, že do tohoto dvojzápasu jdeme jako outsider. Ten, kdo byl moudřejší, tak se raději ani nekoukal na osobní statistiky našich protihráčů, protože plus minus půlka plzeňského týmu patří do TOP10 nejlepších hráčů druhé ligy. Nakonec to s námi ale tak jednoduché neměli.
První zápas (prohra 10:0)
Jak se patří a sluší, tak domácí tým na nás nasadil asi to nejsilnější, co měli a moc jsme se nechytali. Zejména na pálce nám nic nadhazovač Martin Svoboda nedovolil (11 SO z 15 možných). Pozitivní z tohoto zápasu bylo, že nám fungovala obrana, zadní pole chytalo většinu outů ze zápasů.
U nás na nadhozu začala německá posila Manuel Sand a docela to pěkně točil, zejména na první dvě směny to vycházelo. Byl dost technickej, a pokud přišly body, tak přes regulérní hity, s kterými jsme toho moc nemohli udělat. Zkoušeli jsme jejich útok zastavit změnou nadhozu, takže pak ve čtvrté směně šel do kruhu házet Pavel Hrdina (za stavu 6:0) a pral se s tím, co mu síly stačily. Odpalů ale neubylo a po dalších 4 inkasovaných bodech byl konec, 0:10 rozdíl po 5. směně.
Ovšem dvě perličky máme – jediný hit na jejich Top nadhazovače udělal (samozřejmě) Jindra, který má formu, jako blázen. Lubošovi Jindřichovi na catcherovi se pak povedlo tečovat běžce, který se nám po wildpitchi rozhodl doběhnout domů až z druhé mety. Byl out, dobře mu tak.
Druhý zápas (prohra 11:1)
Skóre druhého zápasu vypadá úplně stejně hrozivě jako u toho prvního, ale tím se nenechte zmást. Před zápasem měl náš hrající trenér (Čéča) strašně skvělou a pozitivní řeč a její kouzlo zafungovalo. Od začátku šel Pepa na prkno, tři pálkaři a hned tři outy. Náš první útok začal Jindra a jelo se. Single hit, pak FC, takže byl na druhé metě, pak krádež třetí mety s přehozem od cathera a najednou byl doma.
To ale není hlavní zápletka. Skočíme rovnou do konce 5. směny a věřte nebo ne, stále vedeme 1:0. Pepa byl na nadhozu neskutečný. Mazal si je na chleba, často i s marmeládou a z jejich lavičky zaznívaly nářky jako: „Mě se snad o tom Klokanovi bude i zdát! Nic pomalejšího jsem neviděl.“ Pepa jel neskutečný off-speed bomby. Zároveň naše zadní pole perfektně chytalo nadražené míče. Schylovalo k velkému překvapení.
Šlo se do šesté směny, my na pálce. Dokázali jsme obsadit všechny mety a bez outu. Ideální příležitost přisypat a soupeře definitivně zlomit. Jenže Čížův linedrive, který skončil perfektně zahraným dvojautem, slibný útok zarazil. A jak se říká ve sportovní hantýrce, „nedáš, dostaneš“.
V dohrávce 6. směny se Slavia na Pepu přeci jen chytla. První bod jsme dostali na odpal přímo na čáru u levého pole (ano, zaprášila) a na naplněné mety následně Hudec dal grandslam homerun. Nebylo tedy potřeba už co řešit a Pepu jsme z prkna sundali. Dohazoval to Manuel, kterému bohužel taky trochu přidali body a finální výsledek je vlastně příliš krutý, ale pro nás strašně poučný.
Musím konstatovat, že to byl hodně náročný víkend, fyzicky i mentálně. Chtěli jsme z víkendu 2 výhry a ty máme. A jako poslední, týmový duch „team spirit“ jel na plné otáčky a proto mě ten sport pořád tak moc baví.
